My se brali ted v zimě po pěti letech vztahu, když jsem čekala třetí mimino, protože nám přišlo blbý vysvětlovat, že všechny tři děti jsou plánované, atd... Už nás to nebavilo, muž pracuje s hodně lidmi a prý se ho pořád ptali - pojd do hospody - nejdu, jdu domů za dětma, přítelkyně je těhotná - a ty máš děti a nejsi ženatej - ne - a jakto. Tak jeho to štvalo, každý den dělá s jinýma lidma, takže pořád dokolečka. Mně to bylo vždycky jedno, i když ted mi už přišlo divné, že jsme schopní se dohodnout na zplození tří dětí a péči o ně a na svatbě ne... Vdávala jsem se v 35, a jsem ráda spíš proto, že s tím už nikdo kolem neotravuje a máme klid na naši vlastní domácí Itálii:):):)