Ne, teď jsem psala, že s touhle týranou na to tak nějak kápla, pe´ta si tedy dávala za vinu, že nemůže být s mámou, ne to, že by jí máma opařovala, to ne, ale prostě to, že to nedokázala skrýt a přišlo se na to. Těch dětských osudů tam bylo ale hrozně moc, měla jsem iděti, které jezdily na víkend normálně domů, bylo to takové smíšené oddělené školních dětí, no už to dávno nejsou děti. Každopádně teď mažu spát, teče mi z nosu, chrchlám a mám teplotu, to zase bude noc, kor po téhle vzlomínací diskuzi, ach jo, jak paasla Terka, škoda, že některé vzpomínky opravdu nejde vytěsnit.