Znám to. Mám čerstvého pětileťáka, a ač chodí už do 3.tř. školky-tak skoro každé ráno tam jde s nelibostí,chce mávat,dlouze se loučí,pofňukne atd. Na kroužky sám taky nic moc-a dát ho do koutku v krámě-ani náhodou.
Přitom má ve školce spoustu kamarádů,je dost oblíbený-ale všude by chtěl mámu nebo tátu k ruce. prostě jsou to takové povahy.
V jistém prostředí je bezproblémový,třeba mezi známými dětmi na hřišti, u tety atd.
Taky mě to trápí a už i štve,ale nic s tím asi nenaděláme-je to povaha,musí se srovnat trošku sami a jak říká jedna kamarádka-už je to jejich boj.