Já jsem v dětství spala do 7-mi let s rodiči, protože jsem neměla kde jinde. Pamatuju si, že jsem je někdy budila kvůli špatným snům. Brali to s klidem. A ráno jsem měla největší chuť se mazlit a vlézt k nim do postele. Obvykle jsem mohla, jen někdy chtěli spát.

A teď k tomu, co jsem chtěla napsat. Vzpomněla jsem si na řeči jedné kolegyně. Ta se chlubila, že odnaučila svou dceru ráno otravovat. Prý to s manželem dělají rádi hlavně ráno a ona jeden čas pořád po nich něco chtěla.(Měla sama svůj pokoj.) Teď už vyrostla a je s ní správná tvrdá holka. Takže si myslím, že jí pozornost asi nenahrazovala. Dceru neznám, nevím, jestli je všechno OK. Ale mám dojem, že i kdyby nebylo, tak by to kolegyně tvrdila. Je velice suveréní a odmítá o nějakých problémech přemýšlet.