jo, takova presne byla prvni dcera. Pomohl sourozenec ;-).

Ve skolce si ji ucitelka musela prvnich nekolik mesicu doslova ode me odervavat. Pamatuju si, jak sla na zuby v narkoze a sestricka si ji chtela vzit. Ale ona byla jako kliste. Az sestra se ozvala, jestli bych ji nepustila, coz me pobavilo, ja ji nedrzela ;-)

Doporucovala bych ani ne tak chodit "mezi lidi", neznami lidi, ale spis nejakou kamaradku, nebo vic zapojit babicku s dedou - proste nejak rozsirit ten trojuhelnik mama-tata-dcerka. Kdyz spolu budou vic, vic si na sebe zvyknou. Pamatuju si jak mala v tomhle veku jecela jenom kdyz si ji vezli v kocarku na prochazku - nechtela s nima byt. A ja byla tehdy meka, ted uz bych se s ni tolik nemazala...