Já jsem zkusila nejdřív docházet do práce po večerech (korektorka v novinách), když měla mladší dcera rok a starší syn necelé tři, ale to jsem po 3 měsících vzdala (práce od 17 do 23, příjezd domů před půlnocí, stres v práci a ráno v 6 vstávat s dětmi - tělo to nakonec odmítlo). Pak jsme v dceřiných 15 měsících začala pracovat z domu pro jedno nakladatelství, pracovala jsem, když děti spaly po obědě (naštěstí spávali docela dlouho oba ve stejnou dobu) a po večerech. A jednou týdně mi hlídala mamka. Pak jsem to musela omezit, bylo to pro mě náročné, teď pracuju spíš příležitostně. Každopádně já zase zastávám názor, že nechci pracovat přes den, když jsou děti vzhůru, chodíme do kroužků, ven (straší už teď do školky), ani bych to při potřebě soustředit se nedokázala mít tady dcerku pod nohama. Takže shrnuto -pracuju, když děti spí nebo mám hlídání.