mám takové jedno dítě a velice se to vylepšuje. Teď je mu dvacet měsíců a jeho teror začíná bejt důmyslnej- viz moje témata. Všude vleze, všechno zničí, všechno zahodí. Přepíná, šteluje, zapíná elektrospotřebiče, vyleze do netušených výšin, otevře si bohužel i dveře a utíká z bytu. Ale ač jsme v to nedoufali, asi před dvěma měsícema se začal z ničeho nic soustředit a moc krásně si hrát občas sám. Je pravda, že vyžaduje mou přítomnost v pokoji. Ale najednou je to celkem normální i když divokej a vzteklej kluk. Kolem čtrnácti měsíců to bylo peklo. to jenom běhal po pokoji a lomcoval skříňkama. Všechno zničil, sežral, roztrhal. Věci mu složily akorát k tomu, aby je zahodil a to má pořádnou páru.

Dodnes se strašně vzteká, nedovolíme-li mu něco, ale my ho překročíme a necháme ho, hned ho to přejde, ale ten záchvat je tak zuřeivej, až se tomu někdy musím smát. Flákne sebou na zem, tříská hlavou do stěn, prostě strašný. Jinak je s ním děsná sranda, je to takovej herec společenskej, jednou z něj bude herec, záchvaty na nás hraje pěkný.