pomněnko, ségra mne poslala po zádech ze schodů, žiju ... jizvy mám přes celá záda...

za odměnu jsem jí ... no ne úplně nechtěně roztočila na houpačce - já doufala, že se zeblije (ty prsty do těch pér tehdejších prdla omylem a náhodou... má je dodnes - ty prsty)

toho bylo... poslední pokus o zabití proběhl, když jsme jely rychle na sáňkách,... frajerka "svezu prcka".... a neubrzdila jsem to. Seděla vepředu, ne hlavou, ale obličejem do zdi. Krve moc, ale od tý doby má hezký nos

Ne, nezlehčuju, často si říkám jak jsme přežili dětství, když mám potřebu vlastní děti zavřít do polstrované místnosti, očipovat a sledovat kamerama z každýho rohu.