Tak jsem zjistila, že mi dcera (10) začala chodit na dobroty . Ve skříňce, kde mám sušenky pro návštěvu nebo i pro nás občas ke kafi sušenky záhadně mizí. Zmizelo taky asi 200g eidamu (dá se skvěle roztavit v mikrovlnce) nebo i pytlík s čokoládovou polevou. Když jsem se dcery ptala, jestli si to vzala ona, tak řekla, že jo.
Po příchodu ze školy je dcera doma sama, než příjdu z práce vyzvednuvší cestou synka ze školky. Když jí honí mlsná, jde rabovat.

Přiznám se, že mě to štve, když počítám s tím, že něco (sušenky, sýr, poleva,...) doma je, a ono to tam není. Já si jako malá nic doma bez dovolení vzít nesměla, vyjma samozřejmě pečiva, jablek a přiměřeného množství - 2 plátky - sýra / šunky.
Moje sestra, má 3 děti na prahu dospělosti, se mi směje, že si jako myslím, že se mě do 18 bude ptát, jestli si smí vzít sušenku. U ní si prostě berou, co chtějí, a ségra jen tahá nákupy a doplňuje spíž. Mě se to moc nelíbí, ale třeba je to normální??? Na druhou stranu, když mám chuť na čokoládu já, tak si jí doma taky vezmu a proč by děti v mlsání měli mít menší práva, než já? Protože nevydělávají???

Chtěla jsem se zeptat, jak je to u vás a vašich větších dětí nebo jak to bylo u vašich rodičů doma?

Předem prosím, neodsuzujte mě, že jí mám špatně vychovanou a že si toto děti nesmí dovolit. Dcera do nedávna mohla mít v pokojíčku celý koš svých dobrot (po velikonocích, Mikuláši) a pokaždé se mě šla zeptat, jestli si smí vzít. Teď se neptá ani u "mých" dobrot v kuchyni.