No nevím, kde přesně začíná sebeobětování, to má každý někde jinde, někomu stačí ke štěstí materiální zabezpečení, někomu ne. Není nutný, aby jí manžel ubližoval, sebeobětování je, když člověk žije v něčem, co nechce, ale myslí si, že to musí kvůli někomu vydržet. Toho někoho (manžele, děti) pak taková oběť nevyhnutně začne více či méně vědomě nenávidět a podle toho pak vypadají vztahy v rodině a celková kvalita života zúčastněných. Usilovat o svojí vlastní spokojenost je důležité, protože nespokojený lidi ostatním a sobě život jenom otravují a celkově nejsou žádný přínos.

Ale jak jsem Kukushce radila, nejlepší by asi bylo vyčkat minimálně do těch třiceti a pak by buďto zjistila, že kamarád je opravdový chlap a jejich vztah pořád ještě má budoucnost, nebo že kamaráda dávno odvál čas a buďto je na obzoru jiný, nebo taky žádný a že manžel je vlastně v pohodě a klidně s ním ten zbytek života stráví. Jakýkoliv rozhodnutí do tý doby asi nebude dlouhodobě udržitelný, člověk v těch dvaceti a něco prostě ještě nemá zkušenosti.