misch v prvý řadě posílám moc velké pohlazení..
s tím hadrem ti naprosto rozumým.. todle dělal můj manžel, když jsme měli dcerku (teď už mám taky tři) syn osmiletý moc hodný třeťák, ale dcerka starší trochu než tví rarášci - ADHD hyperaktiv, nářez, obdoba tvých, akorát nám zabraly jakžtak homeo aspoň na spaní, tak se to trochu podalo, mimčo máš o trošku mladší, já mám necelých pět měsíců, celkem hodné.

Dcera od narození jen řvala, řvala, visela na mě - nechtěla šátky, nosítka, v ničem být, jen v mé náruči.
Já se snažila uvařit, trochu poklidit, prádlo a tak, ji zabavit, aby furt nehysterčila, páč z toho věčnýho řevu mě furt bolela hlava. V noci skoro nespala, přes den tomu taky nedala, což zase nepřidávalo na náladě mě a do toho přišel manžel domů a pronesl něco ve smyslu, že tu je bordel, no přesně jak píšeš.. vyčerpaná, vyfluslá, jak na býka červeným hadrem.

Xkrát.. snad milionkrát jsem mu musela vysvětlit, že mě dokáže s prominutím nasrat, během pěti vteřin hned ve dveřích, a zlom nastal, až jsem to fyzicky nevydržela a víceméně se zhroutila. Začal dávat spát staršího syna. Ale jinak za vrchol pomoci považoval to, že se jako uráčí umýt nádobí a co že jako chci, že chodí do práce.

malou nechtěl chovat, koupat nic, páč u něj vřeštěla a čím míň on ji chtěl chovat, tím míň ona postupně k němu chtěla i k ostatním a tím víc tíhla a visela na mě.

Když jsem neplánovaně otěhotněla v době, kdy dcera měla necelé tři a vnoci vstávala i 10x z toho xkrát s nočními děsy a já nespala už ani dvě hodiny denně, do toho jsem začala zvracet kvůli těhu, tak už začínal dostávat strach, hlavně z toho, že další mimi bude druhá dcera. Naštěstí já nelenila, vyzistila u dr, oběhala vyšetření a začala řešit, dcera po homeo začala slušně spát, což u nás byl ten největší problém páč jsme se točili v nervním kruhu a já se dva měsíce před porodem stěhovala zpět do ložnice.

Miminko máme naštěstí hodné, ale jak leze k pátému měsíci, tak už taky potřebuje víc pozornosti a chce vidět a tak to tu zase začíná být trošku výbuchojidní.
Naštěstí jsem si už navykla systém, že vrazím malýho do vany a dceru s ním a během 20 minut, co tam sou rychle poklidím po bytě borčus a případně ještě dočistím kuchyň - z ní vidím do vady. V pokojíku si uklízí malá s bráchou starším, jen je naženu a prostě manžel se snaží pomáhat aspoň tak, že nevede blbé kecy - ale vysvětlit mu to, fakt trvalo dost dlouho.

Dneska dokonce vzal dvě menší děti ven, nejstarší šel sám a já si mohla odpočnout, mám už čtyři dny hroznou asi chřipku, leju se čajem a paralenem, ale vypadá to, že mi to sedlo na průdušky.

Jinak jsem dle psycholožky nadměrně psychicky odolný jedinec, nicméně u mě ten stres se odráží na fyzickém zdraví - bohužel, takže od srpna jsem měla už 2x antb a momentálně jsem zralá na další a neustále mám rýmu, kašel, bolesti hlavy.

Jo do toho všeho, že sem skoro celé září byla doma sama se třema dětma, které každé má úplně jiné nároky, tak mi přijel manžel z dovolené a dovezl si kontík v čoudu, dostal na týden nechodící sádru , týden chodící, týden škrobák, takže to bylo víceméně dítě čtvrté a ještě mi narušoval běžnýá provoz a do toho sem ještě musela chodit dělat vedlejšák, kterej v období těhu a teď měl do doby než se na to budu cítit dělat on, ale protože to je fyzicky náročné, tak to prostě s tou nohou nemůže dělat.

zkus mu prostě říct, že ti ty řeči ubližují, že to je jak když jde na býka s červeným hadrem a jestli by to nemoh nechat být, že se snažíš dělat maximum, tak ať aspoň nekritizuje. Kor esi seš na antidepresivech.