Uvedu jeden varovný příklad ze života - je extrémní a katastrofický. Když jsem občas jako dítě a dospívající byla protivná a snažila se uhájit si nějaký svůj zájem, tak mi jedni mí příbuzní opakovaně dávali za příklad jednu svoji známou - osobu za všech okolností milou, obětavou a ústupnou, která ať se jí dělo cokoli, ať na ni byl kdokoli sebenepříjemnější, se nikdy "nesnížila k tomu, aby štěkala a byla protivná jako ty, vždy reagovala mile, elegantně a na úrovni". A jednoho dne tato osoba v nepříliš pokročilém věku za nevyjasněných okolností zemřela. Nejspíš to byla nešťastná náhoda, ale mohla to být i sebevražda. A já nejsem jediná, kdo si myslí, že prostě už neunesla to své věčné "keep smiling, ať se děje, co se děje". Že prostě kápla poslední kapka a přetekl jí pohár trpělivosti. Je to už spousta let a přesto na ni vzpomínám, když se neudržím a "shodím se" tím, že někdy taky štěkám a jsem protivná.