Byli oba. Teda ne jako najednou( dva otcové pro jedno mimino, ale dva otcové mých dvou dětí )
U obou porodů jsem za to vděčná.
U dcery to bylo dojemné, neboť jakmile jsem porodila, byla jsem po všech těch tlumících látkách po 6 ti hodinách na sále tak nějak bez emocí.A navíc překvapená, že jsem to spontálně dokázala. ( Syn byl pomocí kleští). Tak jsem se ani nějak nedokázala radovat. Kdežto přítel po pohledu na vytouženou holčičku hned zjihl a na moji tvář mi stekla jeho slza z dojetí.I když je to už 3 roky, tak to byl tak silný zážitek, jako bych tam tu jeho slzu cítila doteď..