Jsem ze 2 dětí a vztahy máme takové nijaké. Chtěla jsem být buď jedináček, nebo mít sestru, ani jedno sem i nesplnilo

Sama mám 3 děti, dva kluky od sebe 2,5 roku, a pak necelé 2 roky po mladším holčičku. Rádi se mají, zajímají se o sebe, jeden bez druhého nechtějí ve volném čase nikam moc chodit (školu a školku oddělenou chápou), když jeden něco dostane, hned řeší, aby dostali i ti ostatní. Myslím, že k sobě mají blízská vztah.
Na druhou stranu se samozřejmě i perou a někdy dost, zvlášť kluci (4 a 6,5), jsou jak dva kouhouti na smetišti. Holčičku chrání, jen občas provokují, ona je tedy víc

Pro nás je to optimální počet. Chci, aby nebyli sami, pokud by se s námi něco stalo.

Já jsem starší sestra mladšího bratra, manžel je defacto taky prvorozený, má sice staršího, ale postiženého bratra, takže roli staršího plnil on... takže je na vše sám, bude se muset postarat nejen o rodiče sám, ale i bratra. Z toho plyne i můj postoj k počtu zdravých dětí v rodině - pokud je tam dítě postižené, těch zdravých by mělo být více... jinak je na to člověk prostě sám.