Já myslím, že nejde ani tak o počet dětí, jako o jejich povahy. Někdy se nemohou vystát dvě děti.
Mám holky 10 a 5 let a syna 3 roky, holky jsou na sebe v poslední době jako saně, pošťuchují se, občas naschvály, chvíle souznění a spolupráce jsou spíš vzácné. Syna si obě předcházejí, ke starší se chodí tulit, vleze si k ní do postele s knížkou, prohlížejí si, hrajou si, mladší dcera si s ním zase ohromně vyhraje (občas se taky tahají o hračku, to je jasné). Dokonce se o něj někdy hádají, která si s ním bude hrát. Takže syn to má dobré. Myslím, ale, že je to povahou, on je prostě takový přátelský typ, zatímco holky jsou maji každá až moc svou hlavu.

Navíc si myslím, že vztahy v dětství nevypovídají o vztazích v dospělosti.

Pokud chceš 3 děti, neřešila bych, jak se k sobě (možná) budou nebo nebudou chovat, to stejně ovlivníš jen do určité míry a měj je jen prostě proto, že je chceš mít.