jsem nejmladší sesra dvou bratrů a celé dětství a pubertu to bylo 2 proti jedné(omu) - oni dva kluci, skorodvojčata a proti tomu já jako malá holka, životním názorem a koníčkama jsme si zase podobní já s prostředním bratrem, nejstarší je dost odlišný, ten prostřední si se mnou i v dětství hrával, vždycky měl rád děti a uměl to s nima.Ale celkově jsem nikdy nechápala, proč mi spolužačky závidí bratry, mně to přišlo v dětství spíš jako šikana.
Teď v dospělosti jsou vztahy neutrální, nevoláme si, abychom si pokecali, ale pokud některý potřebuje pomoc, stoprocentně se mu jí dostane.