V mém dětství se o podobnou maškarádu pokusili naši příbuzní. Máma to zatrhla.
Měli ji ta postiženou psycholožku, ale my se ochuzení necítili - já věřila na jiná strašidla a od velmi útlého dětství mi namaskovaní, opilí figurové, připadali trapně obtížní...
Místo toho jsme se se všemi bratránky a sestřenkami namaskovali za Mikuláše, anděly a čerty a slezli se u babičky, kde se řádilo.
Ráno punčocha byla, stejně tak "čertí ocas" - v každém pytlíku na vlněném copu byla nějká drobnost - každý den jedna...

Když slyším své kamarádky a známé, jak se smíchem vykládají o reakcích svých malých dětí na Mikuláše, chce se mi zvracet...