Ach jo.....

Mě rodiče o žádném Ježíškovi neříkali, prostě byly dárky pod stromečkem a hotovo. Koledy jsme nezpívali, žádné tradice nedělali (myslím tím lití olova, pouštění lodiček, atd.). Štědrý večer probíhal takto - uhoněná a lehce nervní maminka po snědení večeře mě a bratra vyhnala do pokoje, aby mohla dát dárky pod stromek. My s bráchou jsme měli jedinou zábavu, čím déle jsme čekali, tím víc jsme předpokládali, že tam mamka s taťkou dávají dárků. Ale napětí, tajemno nikde. Něco mi v tom chybělo, i když jsem jako dítě samozřejmě neuměla vysvětlit co. Svým dětem jsem o Ježíškovi různě upravené pohádky a kouzla vyprávěla a jejich rozzářená očka byla tou nejlepší odměnou. Jak se dcerka bála, že nás po přestěhování Ježíšek nenajde, i když jsme ji uklidňovali.

Dnes už jsou velcí, pod stromečkem je pořád moc fajn, ale to kouzlo už přeci jen trochu chybí.