Kopřivo, je to už rok a půl skoro, takže asi nebudu mít přesné vzpomínky... tak hlavně jsem musela změnit něco já ve svém uvažování a uvědomit si, že jde o vůli, ale že se k tomu nesmí stavět jako k boji, jako "kdo z koho". Že pokud synka chci něco naučit a přimět ho ke spolupráci, nejde to udělat bojem. Nebo jistě jde, ale já neměla zájem na tom vyhrát, ale aby on pochopil, že bez půlkila zapáchající moče mezi nohama či v mokrých teplákách a občůrané podlaze, kterou pak musí utřít, bude nám všem lépe.
Ta změna postoje nějak změnila i moje chování k němu, začala jsem s ním jednat více slušně, ale poměrně nekopmromisně, ale nějak přesně si to už nepamatuju. Byly mu už skoro 3 roky, absolutně narovinu říkám, že jsem byla líná matka a že ty signály, že můžeme plenu odložit, proběhly o rok dříve, ale já to ignorovala, měla jsem před porodem 3. dítka a neřešila to. Možná mi to pak vracel, že když jsem já ignorovala jeho, on pak ignoroval moje snahy.
On má silnou vůli, takže to nebylo jednoduché, jak to píšu, ale přesné slova či tak si nepamatuju.

Ty noční pleny jsem mu vzala pár dní před 4. narozeninama, i když byly stále počůrané, protože je to velký kluk a má na to. Že nevydrží do rána nevadí, já často taky ne a v noci na záchod jdu, takže když se probudil, prostě jsem ho na záchod bdícího odvedla, hned pak usnul.