Stridave. Nejdriv jsem mela plne ruce prace s malymi detmi, praci, dluhy, ale nejak jsem to neresila, bylo mi 25, takze jsem si byla nekde v hloubi duse jista, ze se nekdo objevi.
Kolem 30 jsem si uz tak jista nebyla, navic deti byly vetsi, a ja zacala tu samotu dost vyrazne pocitovat. Zacala jsem docela intenzivne hledat, okolo sebe i na seznamkach, ale marne.
Vyzkousela jsem i milenecky vztah, ale to nebylo pro me. Me mnohem vic chybel nejaky blizky clovek, nez jen sex.
A nekdy po 35 jsem to v podstate vzdala. Mela jsem pocit, ze jsem stara a opotrebovana.
Jenze deti uz byly odrostle, konecne jsem mela cas i na sebe, zacala jsem se zase venovat konickum. Mela cas na kamaradky a ony na me, deti nam tak nejak odrostly vsem. Zacala jsem byt se svym zivotem docela spokojena.
A presne tehdy se objevil ON. Zdala jsem se mu uzasna a krasna a zamiloval se do me a ja do nej. Ani jsem nevedela, ze je o tolik mladsi, kdyz se s nekym seznamis v parte kamaradu, nelustrujes hned vek.
Kdyz jsem zjistila vekovy rozdil, mela jsem spoustu pochyb, hlavne proto, ze jsem si do te doby myslela, ze muzu mit jen strasiho partnera. Ale rozhodla jsem se to hodit za hlavu. I kdyby to bylo jen na par let, lepsi zazit par hezkych let, nez to vzdat predem.