Copak Cimrman, ale jmelí!
U nás se hodně používá třeba: Děkuji ti, náčelníku, že ses mě zastal.
Učí se dobře, to nemohu říci. Ale máme tady takový, nepěkná věc.
Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele to je zima.
Přiznej se, Mikovče, že tys ji zabil.
Před týdnem se vypravila do města, pro šafrán a trochu toho zázvoru, děvenka moje starostlivá.
Tak dost. Podívejte, já mám zakletou dceru.
Přátelé, je to vůbec pláč?
Tohleto je Kolben. Dokonce lokomotivy.

Já měla několikrát to štěstí, že jsem sehnala jedny z posledních lístků u nás do divadla, jednou jsme s dcerou seděly obě ve čtvrté řadě, ona v přízemí, já na balkoně, posledně jsme zas měli všichni lístky na okraj, takže jsme místo vedle sebe seděli za sebou, jak když spolu nemluvíme