tak tak, když mi naší kupovali ještě oblečení a boty, oni rádi nekvalitní věci, protože jsou levný. tak jsem dostala pětistovku na boty, vydržely 3 měsíce, protože jsem hodně chodila venku a neměla jsem je s čím střídat a pak jsem prosila o další pětistovku, protože už jsem měla na nich díry. když jsem začala sama vydělávat, jedny z prvních peněz (tehdy ještě za brigádu) jsem utratila za boty. byly to adidasky za 16 stovek, já jsem se rozmýšlela, jestli to za ně dát, jak je to šíleně drahý, nakonec jsem dala. připadala jsem si jak v nebi, v nich nějaký polštářky nebo co , žádná plastová mřížka, záda mě přestaly bolet, dál jsem ušla a světe div se, mám ty botky dotěď a nedám na ně dopustit. a to jsem jakou dobu taky neměla s čím střídat a chodila jsem jen v nich. takže podle hesla: nejsem tak bohatá, abych si mohla dovolit kupovat levný věci. některý lidi viděj jen kolik to stojí, ale už neřešej, jak v tom je, jak to vypadá a jak dlouho to vydrží.