Ananto,ten kdo měl nadbytek v dětství vůbec nemá potřebu to řešit,protože to je pro něho tak samozřejmé jako vzduch k dýchání.Žijí v tom že se letí čtyřikrát ročně na Seychelly a že se denně dělá nákup za 1000.Ovšem to neznamená,že nejsou vedeni k tomu že tyto věci existují jaksi sami od sebe a oni si je mohou bez omezení dopřávat jak je jim libo.Kolik znáš lidí,kteří se někam dopracovali z nuly a dneska je jim jedno,jestli si koupí dva bouráky nebo deset?Já se mezi těmito lidmi pohybuji a ani omylem to nejsou lidé,kteří by zahrnovali své děti materiálními dary,aby jim nebo sobě něco vynahradili.Naopak jsou si dobře vědomi toho co všechno museli udělat pro to aby se dostali tam kde jsou dnes a vedou k tomu i své děti,že jim nic nespadne z nebe,všechno stojí peníze,práci,že je potřeba se o to co chtějí přičinit apod.A víš proč?protože tihle lidé si váží každé koruny kterou vydělali,vědí jaké úsilí za tím je než se dokopali k prvním milionům,a o penězích přemýšlejí úplně jinak než lidi co žijí z ruky do huby,jak se říká.Já jsem kdysi dávno,ještě než jsem se mezi takové lidi dostala,zjišťovala,že ti,kteří měli tolik peněz že nemuseli přemýšlet nad tím,zda za den utratí tisíc nebo deset tisíc,jsou takoví škrti,kteří se zdráhají pustit třeba deset korun někde navíc,a nechápala jsem to,proč jsou takoví lakomci když jsou tak bohatí.Pochopila jsem až mnohem později,když jsem se osobně s těmi lidmi seznámila mnohem blíže.Kdyby tomu tak nebylo,tak by ten majetek nikdy neměli.Tady by pustili stovečku,tamhle pět,tady osm......jenže tihle lidi opravdu přemýšlejí nad tím kam a za co vydají každou korunu.A vedou k tomu i své děti.