Jasně,s pár tisícovkama rodičáku a přídavky žiju fakt v luxusuTo víš,my samoživitelky se máme,každý rok si dopřávám nové BMW,to nevadí že je jenom ojetý z bazaru za 200 000,však příští rok si koupím o deset táců dražší,já si tu tisícovku navíc každý měsíc uškudlímPro někoho možná je vrcholem štěstí žít v luxusu,pro mě je vrcholem štěstí třeba to,myslet tak,že si nenechám bortit své sny o čemkoli,dosáhnout svých cílů ať to stojí co to stojí(pokud to nikomu neublíží),a hlavně pomáhat tam kde pomáhat chci.Jenže k té pomoci jsou potřeba peníze a ty asi těžko vydělám tím že se budu radovat nad tím jak jsem chudá a skromná.Znáš někoho,kdo dokáže lidem pomáhat bez peněz?Já tedy ne.Máš zajímavé měřítko-být bohatý = žít v luxusu.Asi již nedohlédneš za ten luxus,za to co všechno je za ním kromě posledního modelu sportovního bouráku nebo mramorových podlah.Bohužel takto uvažuje většina lidí.A jsou to všechno lidé kteří ty peníze nemají a nikdy mít nebudou.Velké jmění považují za něco špatného,ovšem zajímalo by mě co by odpověděli na otázku,co dobrého přináší jejich chudoba.A tou chudobou nyní nemyslím jen ty co jsou chudí v pravém smylu slova,ale i ty kteří mají pár desítek tisíc měsíčně a brečí jak jsou bez peněz,že jim příjem nestačí protože si dopřejí pro sebe tohle,tamto a ono a stejně je jim to málo.