Tragiko,

tvůj syn fakt nikdy neviděl žádnou reklamu? On nechodí po ulicích plných billboardů? Nechodí na nákupy do obchodů plných letáků? Nikdy v životě nekoukal na televizi? Fakt zvláštní – pokud je syn nevidomý, tak se ti omlouvám, samozřejmě.

Dokud jsem neviděla tvůj seznam hraček, myslela jsem si o sobě, že jsem přehnaně racionální. Ptala ses někdy dětí, co by si samy přály?

Mě reklamy baví jako téma konverzace a ráda si o nich se synem povídám. Takže reklamy na hračky přestal brát úplně vážně a moc je nevnímá – momentálně ho zajímají víc reklamy na erotický kluby (prvňáček si náhle všechno přečte…)

Jinak diskusi moc nechápu – nechci dětem zajišťovat blahobyt a nechci je vést ke skromnosti. Ani nevím, jak tu skromnost vlastně chápat. Dcera je od malička spokojená se vším, syn přesně naopak. Oba vědí, že nemohou mít všechno – nejen pro to, že na to nejsou peníze, ale asi i proto, že je to pitomost - z hromady hraček jsou děti zbytečně vynervovaný, zmatený, vyšinutý – nevidím důvod.