Pokud máte vyloučená větší zvířátka, tak hlasuju pro potkana.
Jsou strašně kontaktní, s dcerkou chodí občas ven na rameni, zaleze si do rukávu a chrní. Ani jednou nekousnul. A lobbuju za samce. Co máme samičku, tak je imr vére nervózní, kluci jsou těžcí pohodáři.
Ale chce to potkany aspoň dva (stejného pohlaví), nejsou rádi sami.
Velice rychle se naučí "poslouchat".
Dcery mají i králíka (samy se komplet starají, s výměnou podestýlky pomáhám) Mladší dceři budou tři roky, starší je čerstvě šest.
Samy krmí, samy čistí napáječky, nikdy nezapomenou, mají z toho jakýsi rituál.

Jinak jsou fajn i šneci. Nedají se zrovna "pusinkovat", ale jsou naprosto nenároční, zvědaví, velcí, a je užasné nechat si lozit šnečisko po ruce. Jsou zajímaví na pozorování, např když letou po šnekáriu, jde vidět, jak jim ta noha pracuje, super.

Taky záleží na konkrétním dítěti, jak je zvyklé na zvířata, jak přijme svoji "zodpovědnou" roli coby ošetřovatele. Jasně, asistence a kontrola ze strany rodičů být musí, ale ne, aby to dítě přestalo za měsíc bavit.

Dcera od známého chtěla psa. Velice jednoduché. Koupil jí vodítko a obojek. Každý den musela vzít obojek a vodítko, a minimálně hodinu denně s tím být venku. Ať pršelo nebo fičel vítr. Když by vydržela 3 měsíce, psa by dostala. Vzdala to po měsíci.