Sdělovat mu, že děti celý den pláčí v situaci, kdy má milenku a odešel od rodiny, s tím bych byla velmi opatrná - nelze čekat od chlapa v této situaci jakékoliv ohledy. Mohlo by se to obrátit proti Tobě - ve smyslu: "to seš teda neschopná, že si s dětmi nedovedeš poradit". Já osobně mám zkušenosti, že ať jsem udělala co jsem udělala - vše bylo špatně a za všechno jsem mohla pak já. Když si to zpětně promítám (bývalý manžel měl také milenku, opustil ji s dcerkou přítel...hm, a to jsem jí znala a jednou z ní vypadlo, že pro to, aby dostala chlapa by udělala všechno...), tak najednou začal domů "tahat" rozumy (bůhví od koho, že?) a já byla za každé situace ta nemožná, nakonec se chtěl rozvést v zájmu dětí (ale když jsem zjistila, že má milenku, tak jsem už o zájmu dětí neslyšela ani slovo, ale naopak, že mám vypadnout z bytu. Vůbec ho nezajímalo kam. Takže jsem ještě řešila bydlení - vyřešila (jsem dobrá:)), ale podle něj špatně - daleko od něj!!!! Řekl mi, že jsem kr...).
Souhlasím s názorem, který jsem tu četla - teď je důležité, dát se co nejdříve do kupy, myslet jen a jen na sebe a děti (chce to chvíli čas) a až pak rozhodovat, jestli si ho vůbec ještě necháš zasahovat do soukromí a budeš si ho pouštět do svého nově samostatného domova, uvidíš. Každopádně si dnes myslím, že to by si musel zasloužit svým chováním vůči tobě (já jsem se s dětmi stěhovala v srpnu a v prosinci jsem ho zvala domů na Štědrý den. Stále jsem doufala, že si ujasní priority ... Dnes toho lituji...no, teď už jsem získala ten nadhled...). Pokud děti pláčí - nejlepší je jim říci: tatínek odešel, protože to tak chtěl, já jsem z toho také moc smutná, ale my jsme spolu, jsem šťastná, že vás mám a máme se rádi a v našem domově se nebudeme trápit a už teď přestaneme smutnit a jdeme ..ven, hrát pexeso, tancovat, vařit večeři, dovádět... ( a pro sebe: tatínek se také netrápí, ale vesele si žije dále, že? A my máme právo na to samé a tak to prostě bude - žádné fňukání.). Držím Ti pěsti, ať máš samé štěstí :)