ha to je pravda
. Já mám rodičák jako další studijní kurz- když jsou děti nemocný tak je to zocelování matek. Když je moc pozoruju- tak se vzdělávám ve vývojový psychologii. Neustále testuju svojí a jejich frustrační toleranci. Pozoruju co ve mně zase vyvolaly za úzkosti případně výčitky svědomí. Na pískovišti v duchu diagnostikuju stupně vyměklosti rodičovských mozků a přemýšlím jestli má navrch dítě nebo rodič. S chlapečkem abych začala studovat jak na Oidipovský komplex atd. atd. Nuda to není, jen posun do dalšího paralerního vesmíru.