Heligonko, nezklamali, nesmíš si to tak moc brát. Pokud byl nemocný, znám to moc dobře, šlověk je zoufalý a prostě dává alespoň to, z čeho vyloudí úsměv. Brácha byl těžký astmatik, v kuse na kyslíku a jen ležel a dusil se, byl zahrnovaný hračkami všeho druhu, jen nová věc ho na chvíli zaujala a vyvedla z té letargie. V sedmi už mu bylo lépe, a byl to s prominutím skřet rozmazlený, hrůza. Začali jsme pomalu přitahovat, vysvětlili jsme, že nemůže dostat dárky, že nejsou peníze a babička mu dala minulý týden a teď už nemůže a tak a tak. V deseti z něho byl príma kluk, dneska je mu 23, je to skromný, perfektní, nenáročný člověk, v jehož přítomnosti je radost pobývati. Hlavně si nic nevyčítej, a zkuste to přes : nemůžeme koupit dárek, nebyly by peníze na plavání a tak. Na okolí nehleď, vím jak na nás koukali v nejhorším bráchovo období, každý viděl a kritizoval, že ho zahrnujeme materiálnem, to že umíral a nikdo si s ním nevěděk rady, to už okolí moc neřešilo. A dneska je skoro v pořádku a super člověk.