já mám děti rozdíl - 8 let, manželova dcera z prvního manželství (je vdovec), se kterou jsme žili ve společné domácnosti první 3 roky syna. Podruhé otěhotnět se nám nedařilo víc jak rok a tak syn byl poté jako jedináček ještě do svých 4,5 let, pak se narodila jeho sestřička - pak jsem neplánovaně otěhotněla a máme mimčo 7m a rozdíl mezi mladší a mimčem je 3,5 roku.

Nejstarší s prostřední si vyhrajou i přes velký věkový rozdíl teď je jim 8,5 a čestvě 4, prostřední si vyhraje i s mimčem 7m a stejně tak si sním vyhraje i ten nejstarší.

Problém v tom nevidím, spíš výhody. Děcka sou větší, rozumnější, ale asi taky hodně záleží na konkrétní povaze, nejstarší syn je hrozně hodný, spíše klidnější na ségru nežárlil vůbec, teď co se narodilo mimčo, měl asi po třech měsících pocit, že mám ráda jenom mimi, což mě děsně mrzelo, na druhou stranu sem byla ráda, že to řek a v klidu jsme si promluvili, vyříkali a snažíme se proti tomu něco dělat, aby se necítil tolik na druhé koleji.

myslím, že ten půlrok už není taková rozdíl, esi 4,5 nebo 5, osobne to fakt vidím jako výhodu, mít tři deti dva roky po sobe z toho mám prostrední holčinu ADHD s hyperaktivm tak by me asi kleplo a to sem docela dost akční.