Lenko (+ jak)-oběma díky.Nechci si přivlastňovat tuhle diskuzi o "trápení". Já jen, že každý občas už nevíme kudy,kam.Já mám dneska pět oparů na horním rtu, vypadám jako kretén, všechno mě bolí, jsem naštvaná na celej svět, že můj zdravej syn zakrvácel těsně před porodem bez zjištěných příčin do mozku a celej můj život se takhle pokadil.

Jenže pak se rozhlížím v těch ordinacích,kam chodíme, na ty postižené děti a říkám si: "Panebože díky za všechno, tomuhle všemu jsme utekli."

Ono to naše trápení je někdy dost relativní.Magráta má teď velké těžkosti,ale třeba za půl roku je mí tnebude.Bude mít dvě zdravé děti, manžela a bude ok.

Někteří takové štěstí nemají. Já jsem taky měla štěstí v neštěstí, že můj syn zatím "spravuje" co se dá...