Káťo, já vždycky kvetu, když tu některé ženské fňukají, jak jejich děti nikdy nikdo nehlídal, jak jsou ze všeho vyčerpané, od dětí se nemůžou hnout ani na krok, koníčky nemají, nevyspí se, ale najít si někoho na byť jen miminální výpomoc nemohou, protože přeci nesvěří děti někomu cizímu, protože pak už by ze sebe nemohly dělat největší chudinky století. Děti jsou z toho pak taky vystresované, mají ponorku a nikomu to neprospěje.

Já mám se svými dětmi - aspoň doufám - moc krásný vztah, ale když vidím, jak jsou celé natěšené, když má přijít ještě někdo jiný (tatínek, babička), tak mě to utvrzuje v tom, že dobře vybraná paní na hlídání by v určitém případě byla to nejlepší řešení.

A platí to i naopak - znám starší lidi, kteří si tímto způsobem kompenzovali třeba to, že nemají vnoučata, po kterých toužili. Našli si někde děti na hlídání a vydělali na tom všichni - ti "náhradní prarodiče", děti i rodiče.