Štěrbice, u nás je hlavní výdělčí síla manžel. Ten nás uživí, zvládáme i splácet... já zabezpečuju vše kolem domácnosti, auta, dětí s výjimkou dcerky hudebky (to hraje s dcerou manžel)a rozhodně se nenudím.
Z důvodu seberealizace jsem začala spolupracovat se známým. Spousta práce, ale pořád řeči, že má obavy, že práci mít pravidelně nebude i tomu kdykoliv jeho telefonát, kolikrát nasírací řeči... Nevěděla jsem defakto za kolik pracuju, pořád neměl čas nad tím přemýšlet... Výsledkem je to, že když jsem viděla na kolik moji práci ohodnotil, tak jsem mu napsala, že končím. Nemáme hlídání dětí, kolikrát to byla práce na úkor dětí, protože nemáme žádnou hlídací babičku(obě jsou o 300 km dál) a za mizerný výdělek mi to nestojí. Známý si vzal čas na rozmyšlenou, aby vymyslel nějaké rozumné prac. podmínky... Tak uvidíme s čím přijde, ale popravdě už nemám ani chuť pro něj pracovat-jeho platové ohodnocení se mě docela dotklo-pořád řeči jak je se mnou spokojený, ale ohodnocení . Já jsem teď začala zlepšovat cizí jazyk(y), protože za rok mi končí poslední RP a ráda bych pak hledala práci ve svém oboru, ze kterého jsem odešla před první MD, kde můžu čekat cokoliv jen ne takovou almužnu jako u známého, kterému jsem ještě svojí prací pomáhala zlepšit prezentaci firmy... Hold záleží na koho, kde narazíš a jak moc potřebuješ třeba aspoň třeba málo v případě podobného "štěstí" jaké jsem měla já