Mateřská klasika . To že si do mě rýpne vlastní matka, to jsem si dávno zvykla. Ale že bude mé výchovné schopnosti u batolete kritizovat i čerstvě plnoletý syn, to mě fakt ani ve snu nenapadlo. O manželovi ani nemluvím, ten už kolikrát mrně obdržel s tím, že když je tak chytrý, může si to chvíli vyzkoušet.
Na nervy hodně působí ta izolace, já si pamatuji, jak na první mateřské jsem si dlouze povykládala s každou babkou ve vsi, protože jsem měla šílenou potřebu mluvit s kýmkoliv, kdo necumlá kojeneckou lahev. Je pak nasnadě vylít si podráždění na tom, kdo je nejblíž, což je partner, ale na to dojelo nejedno manželství, naučila jsem se tenkrát připomenout sama sobě, že i ten druhý toho má nad hlavu a nebýt na něj protivná. V SA bych si to asi připomínala ještě častěji