Já se rozhoduju, jak to udělám, mám na přemýšlení ještě půl roku.
Když jsem rodila před sedmi lety v porodnici ve Vysokém Mýtě, bylo to fajn - ale: u porodu bylo kolem mně i s tatínkem dvanáct lidí. Včetně medika na čumendě.
Nechali mě dlouho hekat, přijeli jsme moc brzy. Když už to teda bylo, tak mi dovolili jít do bazénu - tam jsem se ale jakožto vysílená začala topit. Proč jsem tam nemohla být už třeba hodinu a pěkně si dýchat? Šok z té vody a málemutopení kontrakce pozastavil. Nakonec mě vytáhli, položili na stůl, sestra mi narvala loket do břicha a dítě vytlačila. Chcete ho? se zeptali, ale někdo jinej ho mezitím odnesl vykoupat. koukám a najednou mi dr něco píchá - asi oxytocin - a bez toho, aby sděloval : ted Vám píchám tohle.
Dneska vím, že není nutné dítě omejvat. že první patří mně a nazdar. že k žádným zákrokům a odběrům mi nesmí nařídit, že tam maminka nesmí. že na mě na příjmu nesmí být sprostí, že si zrovna nepamatuju jméno gynekoložky. natož datum posledních měsíčků. a jak to zařídit, abych se kvůli tomu nemusela s nikým hádat? a proč mám platit jen za to, že je můj manžel se mnou, když to je normální, aby někdo se mnou byl. jako za pronájem bílýho pláště? a proč není moje přání zákon, když bych přijela se svou PA, aby do mě koukala jenom ona.
V jedné porodnici jsem narazila na zvyk strkat všechny novorozenata na půl hodiny po porodu do inkubátoru, prostě plošně, říkali: Pro jistotu. a sestry buzerovaly maminky, aby nezvedaly vlastní dítě z postýlky.
nebo aby mě buzerovaly při porodu - Ne, s polštářem se vám bude rodit blbě, ne, nekřičte, ne, manžela ještě volat nebudeme, ještě je spousta času, takže tu budete jenom s náma pěkně. nebo Ne, ještě netlačte, doktor ještě nepřišel.
Na domarození mě na druhou stranu trápí, že asistentku si zřejmě nemůžu dovolit (finančně) a že nejsou zrovna dostupné, když bydlím dál od většího města. tak nevím jak se rozhodnout.