Libiku, je to proces velmi plynulý. Aspoň v mém případě si nepamatuju žádný zásadní zlom, osvícení nebo něco takového, v podstatě logické vyústění informací, světonázoru, prožitků. Tak nějak jedno vedlo k druhému, první těhotenství, sběr informací, konkrétní představa, zajištění místa, kde bude tato představa možná realizovat, prožitek, který správnost původní představy potvrzuje, další informace a další prožitek, který posílí důvěru v sebe sama, k tomu se přidaji nějaké vnější impulzy typu aktuálně nemožný návrat na původní místo a nakonec člověk tak nějak porodí na místě, kde je to zrovna teď nejlepší řešení ze všech uvážených.