Protože jsem získala strach a nedůvěru. Vše čiší stále dost z prvního porodu a při porodu podruhé jinde jsem ji zpátky nenabyla, ač už v zásadě vše proběhlo o dost lépe-možná, kdyby tak proběhl už 1. porod, nikdy bych doma nerodila...Ale člověk už je obezřetný a dost se bojí.
Kdyby alespoň porodníci skrývali tu nedůvěru ke mě a stavěli se, že mi věří, takhle jsem nabyla pocitu, že neví, že porod může proběhnout snadno, bez problémů a takřka bez bolestí, o dost dříve, než by čekali. ...

Navíc s rostoucím počtem porodu jedné rodičky,se zvyšují její nároky, protože ví přesně, co chce a jak. Pokud porody probíhají dobře a bez problémů, tzn., že např. určité zákroky a postupy jsou dělané nadstandartně, tak to jde tím směrem, který systém v ČR není schopen uspokojit.

Nejedná se samozřejmě jen o porody. Mnohdy zase hledám pomoc od dr. a žádné se nedočkám, ani mi neodpoví na otázku, proč to tak je. Když jsem rodila potřetí opravdu jsem necítila, že bych potřebovala od někoho pomoc, bylo mi dobře, proč bych někam jezdila a hledala pomoc, když mi nic nebylo?
Zas v jiné situaci je mi tak blbě, protože nevím, co se se mnou děje, proč se to děje, kdy to skončí, cítím se mizerně a bojím se..,tak bych potřebovala pomoc a zavolala si rychlou, ale žádný doktor by se k pomoci neměl-přeci jen se jedná jen o něcoé banálního..Ale většina tohoto se přeci odehrává v hlavě, jak kdo co vnímá a na tohle se stále zapomíná.
Vesměs člověk si zvykne pomáhat si a léčit se raději sám a dr. vyhledává raději co nejmíň, když někdy vyhledá, tak se jen v tom utvrdí, že mu v té věci nedokáže účinně pomoci...Chápejte, jsme všichni zdraví a není nač hledat pomoc dr, který vesměs zdravému člověku neumí pomoc tak, jak by potřeboval..Člověk pak nabude pocitu jako já a pak když opravdu onemocní, bude k doktorům těžko hledat důvěru.