Jsem teď v 34 TT třetího těhotenství a porod doma jsem dlouho dlouho zvažovala. První dva byly nekomplikované, i když dlouhé a druhý navíc koncem pánevním. Díky dobře vybrané porodnici jsem dostala všechno, co jsem chtěla, především dítě ihned u sebe a nikam nenosit, takže dvě dobré zkušenosti.
Cítím, že doma bych třetí porod sama zvládla levou zadní. Nakonec jsem se ale pro porodnici rozhodla z několika důvodů (takže toto není odpověď proč doma rodit - to je jasné, důvody už psali ostatní).

Máme celkem malý byt v paneláku, takže iluze soukromí je opravdu pouze iluzí. Nedovedu si představit, že by do rozběhnutého porodu vstoupilo některé starší dítě (nebo nedej bože soused) s dotazem, co se děje - mám pocit, že bych je svými zvukovými projevy zbytečně stresovala. I když děti vědí, co se při porodu odehrává, prostě bych nechtěla, aby se přímo účastnili. Podvědomě bych se kontrolovala, hlídala, čímž by šla koncentrace do háje. Mám potřebu najít nějaké chráněnější místo, kde se tak nějak počítá s tím, že při porodu se dějí různé věci...

K domácímu porodu nemám podporu rodiny. Manžel by to skousnul, širší rodina ne. A já tuhle podporu potřebuju cítit za sebou - prostě nechci nikomu přidělávat zbytečné starosti.

Uvítám, když se o mě 4 dny bude někdo starat včetně jídla. Nemuset na nic kromě novouška myslet je luxus, který si doma nemůžu dovolit-tam jsou kromě radostí i povinnosti (možná si je jen dělám sama, samozřejmě by šly delegovat na jiné členy domácnosti, ale i tak). Ten čas, kdy budeme s miminkem a mužem jen a pouze sami s občasnou návštěvou sourozenců, mi přijde velmi cenný ke vzájemnému poznání. Můžu se soustředit jen na něj - opět luxus, který by mi doma při třech dětech chyběl.

Taže za mě-porodnice ano, ale z jiných než bezpečnostně lékařských důvodů. Při dobré přípravě, dobré komunikaci v porodnici a dobrém porodním plánu si myslím, že i ty drobné mouchy, které se u prvních porodů vyskytly, se dají vychytat.
Jinak domácím porodům fandím, ale opravdu nejsou pro každého.