Libiku, tak já třeba znala porod z vyprávění mámy - pro ní je to i po 30 letech od posledního porodu obrovské trauma, přestože porody měla víceméně bez komplikací. Prostě znám to z jejího pojetí hrůzného zážitku, nejhoršího v jejím životě.
Pak tedy ještě z vyprávění žen jiných, které rodily v porodnici a nikdy to nebylo popsáno jako něco krásného.
Poté jsem potkala jednu ženu, která rodila doma a řekla, že to byl naprosto úžasný zážitek a kdyby mohla, tak si to hned zopakuje.
Pak jsem se potkala s Petrou Sovovou, která řekla tehdy pro mě památnou větu (už je to tak 12 let), že ví, že by si přirozený porod prosadila v téměř jakékoliv porodnici, ale nevidí důvod proč během porodu plýtvat svojí energií tímto směrem.
Navíc bych ani nechtěla postavit partnera do pozice, aby byl tím vyjednávačem a hlídačem, jak je častá praxe žen, které si chtějí uhájit svoji představu o porodu.

Já se přiznám, že mě naopak fascinuje občasné čtení o porodech jiných žen, třeba cca před měsícem jsem četla zhruba toto (teď to volně parafrázuji):
"přijela jsem s kontrakcemi po 4 minutách, musela jsem na lehátko na monitor, chtěla jsem chodit, ale nemohla jsem, vleže ty kontrakce strašně bolely, sestřička mi to ale nějak blbě nasadila, tak jsem na monitoru musela být hodinu, myslela jsem, že už to nevydržím. Pak jsem chtěla jít do sprchy, ale nemohla jsem, musela jsem zpátky na kozu, tak mi sestra řekla, že už jsem otevřená a musím tlačit, pak jsem tlačila blbě, tak mi lékař začal loktem mačkat na břicho, sestřička mi říkala, ať proboha tlačím, lékař dítě vytáhl. Miminko mi ukázali, pak jej odnesli na ošetření, něco mi píchli, já musela čekat na zašití, všechno mě bolelo. Malého mi pak přinesli 2 hodiny po porodu, je krásnej.
Tímto děkuji personálu nemocnice XYZ, všichni na mě byli moc milí a jsem ráda, že jsem tam mohla rodit."

A to je něco co zas nechápu já, že to tu dotyčnou ženu ani nevede k jedinému zamyšlení nad tím, jestli ten porod má opravdu takhle vypadat...