Nemáme s tím nijak závažný problém, ale když už dojde na nějaký takový smrtelný úraz tak u nás pomáhá soucitně upozorňovat co všechno takový chromý invalida nemůže (jít s námi do bazénu s tak strašným zraněním - určit ěby se zanítilo a dostal by otravu ), jít s námi na hřiště, jíst sladkosti, protože je na umření a takový člověk musí odpočívat a jíst dietně atd atd, umím být dost vynalézavá).

Oni ví že je to hra (z mojí strany) a taky ví, že já vím, že ve skutečnosti na umření nejsou. Takže chvilku blbnem a pak se to nějak setřepe do normálu.

Ale nevím jestli by to fungovalo i na "opravdicky na smrt nemocného"