Maxim asi byhc se jí snažila dát nějak věcně najevo, že to prostě na umření není a že víš, že ona to ví taky. "A konec řvaní".

Prostě taková sofistikovanější forma "dám ti na prdel ať máš proč řvát" :-D

Ale to jsou věci které se blbě "lámou", prostě povaha. Já zas chytám amok, když dávám dceři léky a ona už deset minut před spolknutím (třeba kapky na lžičce, nijak zvlášť hnusné, za deset vteřin to má za sebou) bude brečet a kňučet a fňukat, že je to hnusné a určitě to pálí a taky jí z toho bude špatně... a pak ještě půlhodiny potom se litovat jak to bylo bléééééé. Zatímco syn, pragmatická povaha se sice šklebí, ale jde, otevře pusu, spolkne a má po problému.