Maxi, já mylsím že jich sama vymyslíš spoustu. Základ je aby to bylo co nejvíc realistické a obhajitelné (zvlášť pro osmileté dítě, které ti jen tak na nějakou habaďůru neskočí :-D), prostě zaujmout postoj "mě se to tak zlé nezdá, ale když říkáš že je to vážné, tak to budume brát vážně". A vytvořit co nejnudnější a nejopruzovatější "léčebný" režim

Taky záleží na konkrétních situacích a programu.

Pro příklad, kdyby dcera měla taková strašná zranění jako ta tvoje, tak by např. (je předškolák):
- musela jít za ruku, protože co kdyby se jí podlomila ta nemocná noha, tak aby si neublížila...
- žádné chození po obrubnících a podobné věci (každodenní sport cestou do i ze školky)
- žádné kreslení, aby se nenamáhala ta zraněná ruka (malování a kreslení, hned po dýchání nejobvyklejší činnost )
- doma by si musela zřejmě lehnout, protože by nebylo dobré tu nohu namáhat a nemocný člověk musí mít klid (takže žádná telka v obyváku ale pěkně v pokoji v posteli a my ostatní si zatím zahrajeme v obyváku nějakou hru, aby ji sourozenci nerušili

Atd. atd. ... dá se toho vymyslet spousta. prostě nesouhlasíš, ale respektuješ její volbu být "na smrt nemocná" a ona zas musí repektovat ž etakový stav má nějaké omezení.

U nás je to víc překlopené do srandy, protože to na ně platí (třeba u těhc léků většinou pomáhá upozornění, že ten kdo se šklebí předem, se po požití promění v žábu :-D