Je mi 26, mám přítele už deset let, ale nechci mít děti. Dnes mi jedna paní v práci řekla, že bych byla dobrá máma a vyptávala se, proč děti nemám.

Nejsem zarytým odpůrcem dětí, naopak, jsem učitelka. Ale vlastní děti nechci. Chci si užívat život, cestovat, studovat, číst, pracovat a ne neustále přemýšlet nad tím, jestli se někomu někde něco nestalo, jestli někdo nemá špatné známky, jestli nezlobí nebo nemá prdíky. Absolutně to odmítám, ano, jsem dost sobec v tomoto směru.

Můj přítel by děti chtěl už dlouho a často to nadhazuje, ale absolutně mě do ničeho netlačí.

Děti jsem strašně moc chtěla dřív (kolem osmnáctého roku), teď chci cokoli jen ne děti.

Je to špatně nebo je tady vůbec někdo další, kdo taky děti nechce?