Mám bratra se zvláštním jménem, bydlíme stovky km od sebe. Jako malým dětem nám maminka říkávala - jednou tady s tatínkem nebudeme a vy tady budete mít jen jeden druhého. Po letech přišly ve vztahu s bratrem problémy a když bylo nejhůř - oba jsme si vzpmněli na mamčina slova, problémy překonali. Jsem ráda, že brášku mám, je to můj člověk číslo jedna, i když se vídáme tak jednou do roka. Je jediný, kdo mi dnes telefonuje, kdo si na mě vzpomene a kdo mě má vlastně rád, pro koho jsem prima člověk. Myslím, že to tak bude už napořád.
Můj bratr a já patříme k sobě bez ohledu na vzdálenost a četnost kontaktu. Tohle je jedna z mála mých životních jistot.....
A s odstupem let musím říct - mamka byla moc moudrá žena a ve všem měla pravdu.