Součástí testů školní zralosti je i zkouška sluchového rozlišování hlásek.
Dítě by mělo před nástupem do školy rozlišit počáteční hlásku ve slově, je dobré (ale ne nutné), aby poznalo poslední souhlásku (uvedený příklad v diskuzi RŮŽE, mělo by poznat Ž). Rozlišit poslední samohlásku, to už je jen k dobru.
Jak psala Federika, je to otázka zrání, což ale neznamená, že se to nedá urychlit cvičením (od toho ty předškolní třídy a kroužky jsou, kromě uvolňování ruky a nácviku dalších dovedností). V případě frontální kolektivní výuky je pro dítě určitě lepší, když tuto věc ovládá, protože je důležitá při nácviku čtení a psaní...a ve výuce, kde se od všech dětí vyžaduje ve stejnou chvíli plus mínus totéž, je pro dítě (pro jeho pocity, psychiku) lepší, když výrazně nezaostává...

K nácviku...zkoušela bych to nejdříve opačně....vyjmenovat co nejvíce slov na jedno počáteční písmenko, později zkoušet vyjmenovat slova, která na konkrétní písmenko končí, nejdříve zkusit souhlásku, potom samohlásku. Tím dítě získá představu o pojmech (první písmeno-hláska, poslední písmeno-hláska), a bude vědět, co má v tom slově vlastně hledat....

A pokud třeba ve slově PLOD určí jako poslední T, neměla by to být chyba (protože vyslovovaná hláska je skutečně T), rozlišení slyšené a psané podoby je otázka až druhé třídy...takže je potom vhodnější volit slova, kde se psaná a slyšená forma neliší...