Díky za názory. Zkusím to ještě trochu upřesnit.
Podle mne není víra otázka jen emocí, či toho, zda mi návštěva kostela nebo nějaký jiný náboženský prožitek něco dává nebo nedává, ale také jakési věrnosti. Trochu jako v manželství, kde taky nezdrháme, jakmile přestaneme lítat v oblacích. No a já se asi nacházím zrovna v období, kdy je to děsně moc energie z mé strany a nic z té druhé.
Já do kostela chodit chci, jak to mám ale udělat, aby se mi tam chtělo. Neděle den odpočinku a já jen dělám další čárku v seznamu povinností. Je to prostě tím, že mám ještě moc malé děti a bude líp? Někdy mám pocit, že jsem pro matku církev odepsanej případ (pro Boha snad né