O tom, že moje dcera se nechce nechat od nikoho hlídat jsem už psala kdysy a já to brala jako fakt. Nyní se ale situace změnila. Manžel je v nemocnici, kdy už to dcera vnímá jako fakt, že má jen jednoho z nás a je na mě upnutá a hlídá mě víc než jindy, když je manžel třeba jen v práci a ví, že večer přijde domů. Jenže já musím jít jeden den do práce a tak přijela babička, která dceru teda nikdy moc nehlídala, ale minule když tu byla už zvládli společně hřiště beze mě. No ale teď je situace citlivější. Babi přijela dřív, aby dcera měla možnost si zvyknout, tak jsem je hned teď dopoledne poslala na procházku. Za chvíli přišli zpátky, že dcera brečí. Zapomněla jsem podotknout, že jsou jí dva. Cítím se hrozně, mám pocit, že je to pro ní za trest. Vysvětlím jí to, ona mi to odkýve, ale sama vidím že jí to vadí. Budeme to muset obě nějak přežít