Být tebou vyhledám psychologa, aby ti pomohl se s tímhle vyrovnat. Nikdo nevidí do toho, jak to u vás v tvém dětství vypadalo a myslím, že sama si s tím nepomůžeš, obzvlášť pokud jsi to ani v dospělosti nedokázala a ani se kvůli těmto pocitům nestýkáš se svými rodiči.
Já jsem nejstarší ze tří dětí, muž je prostřední ze tří, sama čekám narození třetího. Nikdy jsem se sourozenci neměla problém (teda řezali jsme se, to jo, hádky na denním pořádku, ale máme se rádi).
Přeju hodně štěstí.