To je zvláštní, u nás doma to spíš vypadá, že mladší syn daleko víc trpí tím, že je mladší. Starší je mu dáván za vzor (ne námi, ale příbuznými a ve škole), on sám by se mu chtěl vyrovnat a v jistých oblastech na to nemá, je hrozně těžké ho přesvědčit, že má jiné přednosti, trpí pocity méněcennosti.

Je hodně těžké najít ten správný přístup a člověk většinou stejně najde něco, co mu "ubližovalo", nebo možná spíš nevyhovovalo ve výchově našich rodičů.

Já jsem byla vychovávaná jako jedináček (bratr s námi od mých sedmi let nežil, byl o hodně starší) a mám k výchově rodičů taky jisté výhrady a nemyslím si, že jedináček je do života ideálně připraven.