Taky jsem starší sestra, jen jednoho mladšího bratra, a celý život toužila po jediném - být jedináček. Možná odtud pramení moje vysoká potřeba samot, ticha a klidu - někdo má koníček a jde mezi lidi, já naopak všechny lidi z našeho bytu pošlu ven a užívám si samoty

Teď k tématu: záleží na tobě, jaké dětství budou mít tvé děti. Myslím, že jsi si měla vlastní traumata zpracovat ještě před dětmi, ale stále není pozdě. Mě to taky trvalo dlouho, nakonec jsem to překonala, a děti máme 3.
Připouštím, že na druhém synovi jsem napáchala nejvíc chyb, měla jsem tendence více stranit prvorozenému, aby nežil ve stejném traumatu jako já prvorozená, a když si to konečně nějak sedlo, narodilo se další dítě a z druhorozeného e stal prostředníček, co žje dle mě nejtěžší pozice. A opět šel do pozadí, tentokrát ve stínu své mladší roztomilé setřičky.
KOmpenzovl si to různě, bylo by to na román, nicméně jsem to začala řešit a myslím, že jseme to nakonec zvládli. POtřeboval toho nejvíc kompenzovat (třeba jako jediný se ke mě chodí v noci tisknout - resp. chodil, trvalo to x měsíců, kdy noc co noc byl nalepený na mě, nevyháněla jsem ho, prostě to potřeboval... jako poslední se odplenkoval, tam taky tuším souvislost s přivoláváním pozornosti, a ovládáním).

Uvidíš. M9t více dětí je fajn a 3 úplně nejlepší